Komu můžeme poslat energii? Potřebujeme souhlas, když někomu chceme poslat energii? Jak je to v případě více příjemců?

Otázky ohledně posílání energie – kdy se souhlasem a kdy lze bez souhlasu – jsou docela zásadní a tomuto tématu se věnujeme v základním kurzu reiki. Rád zde s vámi posdílím a připomenu toto téma uceleně a z různých úhlů pohledu.

Hned v úvodu odpovím stručně: Konkrétním lidem můžeme reiki posílat pouze s jejich souhlasem. Ten si opatříme tak, že se zeptáme: „Můžu ti poslat energii? Pokud ano, kdy máš čas si lehnout a v klidu si užít procházející energii?“

Když chceme poslat energii nekonkrétnímu člověku, přesněji nějaké skupině lidí, souhlas nepotřebujeme. Například chceme poslat energii všem lidem (zvířatům/rostlinám), kteří to nyní potřebují. Zde již z logiky věci vyplývá, že tato skupina lidí nejsou konkrétní jednotlivci, a tak souhlas mít nemusíme.

Pojďme se na toto téma podívat detailněji ve třech příkladech.

První příklad:

Chceme poslat energii reiki jednomu konkrétnímu člověku. Vidíme a cítíme, že ten člověk potřebuje pomoc. Má nějaké nemoci, necítí se dobře, není v harmonii. Nachází se třeba v nízkých vibracích, protože teď prožívá nějaké emoce spojené s neúspěchem, rozvodem, rozchodem nebo si prostě jenom zpracovává nějaké svoje bloky. Víme, že právě poslání energie by tomu člověku pomohlo. Nastartovalo by ho to, posunulo a pomohlo mu překonat nějaký bludný kruh, ve kterém je.

Otázka zní: „Můžeme poslat energii bez souhlasu tohoto člověka?“ Odpověď je: „Rozhodně ne. V tomto případě souhlas příjemce energie určitě potřebujeme.“

Jak si souhlas obstarat? Záleží na úrovni příjemce. Pokud jde o duchovního začátečníka, tak bohatě stačí zeptat se ho na otázku: „Hele, pošlu ti energii, co říkáš? Umím to.“

Nemusíme hned každému vysvětlovat, co je Reiki, jak funguje dálkový přenos energie a podobně. To třeba vyplyne časem, když si budeme povídat o tom, jak to probíhalo a jak ten příjemce energie cítil.

Zde totiž posíláme energii konkrétnímu člověku, a proto potřebujeme zcela určitě jeho souhlas, a to bez debaty. Nevyžádaná pomoc není v pořádku stejně jako nevyžádaná rada.

Druhý příklad:

Podobá se prvnímu příkladu, ale nemáme tady jednoho příjemce, ale příjemců je více v tom smyslu, že jsou to konkrétní lidé, které známe.

Může to být například rodina ve vedlejším domě nebo v sousední vesnici, rodina kolegyně z práce apod. Jsou to tedy konkrétní lidé, které známe, ať už přímo, nebo zprostředkovaně přes tu kolegyni. To znamená, s rodinou kolegyně se můžeme snadno potkat, když ji třeba doprovázíme na MHD nebo když se střídáme při jízdě autem do práce a z práce.

A opět víme, že třeba teď mají těžkou situaci. Kolegyně si prochází rozvodem a to má dopad na její děti. Všichni jsou ve stresu a emocích, nemají dostatek energie, nebo dokonce někdo v jejich rodině může být nemocný, případně nemocných může být více členů rodiny, například chytnou nějakou chřipku.

V tomto případě opět potřebujeme souhlas všech zúčastněných, všech těch příjemců.

Situaci si můžeme udělat trošku složitější například tím, že pokud má kolegyně velmi malé děti, tak už se dostáváme do roviny, že za hodně malé děti můžou toto rozhodnout rodiče. To stejné platí pro domácí mazlíčky, kdy za ně rozhoduje jejich majitel.

Takže pokud by kolegyně měla děti malé anebo by měla domácí zvířátko, které je nemocné, tak může rozhodnout za ně: „Ano, chceme poslat energii všichni, já, moje děti i náš pejsek.“

Pokud jsou děti od kolegyně větší, to znamená, že už nějakým způsobem rozhodují samy za sebe, tak když kolegyni nabídneme, že jí pošleme dálková reiki léčení, protože chápeme, že to teď má těžké, nebo může procházet nějakou léčbou, tak aby to líp zvládla, a nabídneme jí, že pošleme energii také její rodině, tak pokud jsou ty děti větší, potřebujeme, aby se jich kolegyně zeptala, zda by také chtěli poslat energii. Potřebujeme tedy souhlas všech dospělých a zúčastněných.

Zde jenom poznamenám, že není žádná konkrétní věková hranice. V každé rodině to je individuální. Někde jsou děti už kolem 10. roku velmi vyspělé a jsou schopné krásně pochopit a porozumět principům dálkového léčení skrze energii. Často ty děti ví mnohem více než jejich rodiče. A v jiné rodině jsou děti samostatnější až v pozdějším věku. Je to opravdu individuální a záleží na každém konkrétním případu.

Třetí příklad:

Chceme vykonat nějaké dobro a mít z toho dobrý pocit. Chceme si třeba, ať už to víme, nebo nevíme, zlepšit karmu, protože nezištným děláním dobra si každá duše zlepšuje karmu, to je naprosto přirozené. A právě proto charitu nebo nějakou pomoc tak nějak všichni děláme. Činí nás šťastnými dávat potřebným a současně jako přidanou hodnotu, pokud v to věříme, si zlepšujeme svou karmu.

Karma samozřejmě velmi dobře pozná, pokud se něco dělá jenom a čistě se záměrem zlepšit si karmickou zátěž. Když to hodně zjednoduším, karma pozná, když to není upřímné, že je nám líto těch peněz nebo té pomoci, že to vlastně dělat nechceme, a tím pádem nám vesmír tu karmu nezlepší.

Jakákoli charita a pomoc potřebným musí být dělána s čistým záměrem, s čistým úmyslem, ostatně jako všechno ostatní v duchovní práci, protože čistý úmysl je to nejdůležitější, co dělá kvalitní duchovno kvalitním a čistým duchovnem. Pokud tedy zrovna neběháme po charitativních sbírkách, můžeme všem potřebným, kteří to teď potřebují, poslat energii.

A zde je naprosto v pořádku, že neoběhneme nebo neobvoláme stovky, tisíce, desetitisíce nebo možná miliony lidí, kteří v současnosti tu energii potřebují. Dokonce ani nemusíme obvolat osm miliard lidí na planetě Zemi, jestli si je náhodou nemáme zapsat do seznamu, jestli nepotřebují energii. Opravdu nic z toho dělat nemusíme.

Výše zmíněné dva příklady jsem uvedl záměrně, aby bylo očividné, že pokud chceme poslat energii nekonkrétním příjemcům, nekonkrétním lidem, tedy skupině lidí, které neznáme a ani nejsme schopni se s nimi seznámit, ani nevíme, kolik tam těch lidí vlastně je, mohou to být dva lidé, může jich být několik milionů, tak v tomhle případě souhlas těch lidí nepotřebujeme a můžeme zcela svobodně poslat energii na pomoc všem, kteří to zrovna nyní potřebují.

Na rozdíl od dětí kolegyně z práce, které můžeme kdykoli snadno potkat a seznámit se s nimi, pokud bychom chtěli. Stejně tak u konkrétních lidí, které známe nebo znát můžeme třeba z vesnice, tak tam jsme si vysvětlovali ve druhém příkladu, že souhlas potřebujeme.

Charita a pomoc potřebným má ten efekt, že se nám zlepšuje karma, a měli bychom se i my sami cítit dobře, protože nezištně pomáháme druhým. Ano, pokud věnujeme na charitu 1 000 000 Kč, tak se asi budeme cítit dobře. Ano, pokud nakoupíme za 1 000 000 Kč pralesy v Brazílii, tak se nejspíš taky budeme cítit dobře, protože náš mozek bude mít ten 1 000 000 Kč spojený s mnohem větší hodnotou než to, že někomu pošleme energii, ke které máme neomezený přístup a ta energie je taky neomezená.

Ale i přesto člověk, který je vnímavý a pošle energii všem potřebným, tak se cítí komfortně, cítí se dobře, má radost, že někomu mohl pomoct. A možná někdo má i radost, že ho to vlastně nestálo žádnou velkou námahu, žádnou velkou práci, žádný velký čas, žádné velké úsilí a v podstatě ani žádné peníze. A i přesto vesmír tu naši snahu a touhu pomoct těm, kdo to teď potřebují, ocení tím, že nám nějakou karmu smaže, odpustí.

Znovu opakuji, že pokud posíláme energii nějaké nekonkrétní skupině lidí, nebo tam můžou být i zvířata, můžou tam být děti, můžou tam být prostě všichni potřební, tak v ten okamžik opravdu nepotřebujeme souhlas řešit.

Více o posílání energie na dálku – sobě (budoucí situace, minulost, minulé životy) i druhým (lidem, zvířatům, rostlinám) vás naučím na mém kurzu Reiki. – který vedu formou online kurzu nebo jako živý osobní kurz Reiki v Praze a Brně. Těším se na vás.