Co k meditaci opravdu stačí

Poloha těla a páteře? Neřešte. Ruku na srdce: budete meditovat, když to bude složité a budou vás u toho už po první minutě bolet záda? Jednou, dvakrát, třikrát možná. Ale rozhodně ne dvakrát denně.

Právě proto po letech praxe učím jednoduchý styl, anapanasati, kde nezáleží na ničem jiném, než že vnímáte a pozorujete svůj dech. Klidně si k meditaci lehněte nebo sedněte na židli či na pohodlný gauč.

Meditační posed? Neřešte. Jak rádi budete meditovat, když vás u toho budou bolet kolena a kyčle? A jak budete meditovat, když pod sebe nohy prostě nevměstnáte? A co lidé po operacích nohou, jsou navěky odsouzení k nemeditování? Ne, nic takového.

Znáte to: „Aha, chci meditovat, takže musím koupit meditační taburet. Ale kde s ním budu sedět? Někde seženu huňatý meditační koberec. Dál musím koupit svíčky a pěkný svícen. A jo, ještě vonné tyčinky, objednám si jich radši víc a kvalitních z Nepálu. A co nějaké CD s meditační hudbou? Radši dvě.“

Na začátek nic z toho nepotřebujete. Samozřejmě si časem můžete udělat svůj meditační koutek a postupně ho zvelebit. Ale jde to i bez toho, a hlavně není třeba čekat, až na všechno došetříte.

Meditovat můžete začít ihned. Máte postel? Máte židli? Máte plíce? Pak máte všechno, co potřebujete. Lehněte si, zavřete oči, pozorujte dech a meditujete, raz dva.

„Nejdražší pomůcka na meditaci je ta, kvůli které jste ještě nezačali.“

Hudba může pomoct odstínit ruchy od sousedů. Jinak má ale každá hudba svůj vibrační rámec, mimo který vás jednoduše nepustí.

Proto doporučuju meditovat buď se skutečně kvalitní hudbou, nebo ještě líp: v tichu a bez hudby. Rozpoznat vibrace v konkrétních skladbách chce trochu praxe, a tak je na začátku jistota bez hudby.

A ještě jedna věc, která se snadno splete. Když si po práci pustíte meditační hudbu a odpočíváte, je to krásná relaxace. Meditace je ale ještě něco dalšího.

Polohy prstů a rukou? Neřešte. Na tohle budete mít vždycky času dost, nikdy vám to nikam neuteče. Můžete se tím bavit po prvních odmeditovaných měsících.

Poloha těla, posed a mudry mají svůj význam a někde se jim věnuje hodně času. Na začátek je ale nejdůležitější podstata, tedy dech. Ostatní může přijít později.

Místo? Nepodstatné. Nemusíte nutně meditovat doma. Nemusíte nutně meditovat v přírodě. Nemusíte čekat, až si soused zavře psa. Nemusíte čekat vůbec na nic.

Dvakrát denně stačí. Krátkodobě může dávat smysl meditovat i třikrát denně, ráno, v poledne a večer, třeba po supernáročném období, kdy se potřebujete dosytit. Po pár dnech se ale vraťte k osvědčené jistotě dvakrát denně. Rozdíl mezi dvěma a třemi meditacemi denně je malý, zato u dvou mnohem spíš vydržíte. Je to stejný princip jako u drastických diet: pár dnů vydržíte nejíst a pak přijde zlom a vyluxujete ledničku.

Nedohánějte včerejšek. Když některý den zvládnete meditovat jen jednou nebo vůbec, nesnažte se to další den domeditovat. Nedává smysl meditovat čtyřikrát za den, abyste doplnili včerejšek. Každý den máte novou příležitost meditovat dvakrát, jednou ráno a podruhé večer. A když to někdy nevyjde, nevadí, nic si nevyčítejte.

Bez očekávání a bez tlaku. Pod tlakem se růst neděje. Není důležitý cíl, ale cesta: cíl vás může ve slabších chvilkách motivovat, ale jde spíš o to po ní jít. Nesnažte se plnit plán a nelpěte na dokonalosti. Žádný učený z nebe nespadl, meditovat se naučíte tím, že se promeditujete prvními desítkami, možná stovkami hodin.

Na začátku neinovujte. V začátcích doporučuji nevymýšlet znovu to, co už vymysleli a vyzkoušeli druzí. Meditace je starší než evropská náboženství a co šlo, už bylo vymyšleno. Držte se kvalitních rad a nekomplikujte si to: v jednoduchosti je síla a je předpokladem toho, že budete ve svém životě opravdu dělat, co se naučíte.

Dejte si další šanci. Včera se vám nepodařilo meditovat? Hlavně si nenadávejte. Každý den je nová šance a velké požehnání. A když to mám shrnout do dvou vět: začněte. A když narazíte na počáteční překážky, pokračujte dál.

Zbude jedna jediná věc: zavřít oči a pozorovat dech. To je celá meditace. Všechno ostatní je detail, který se dá doplnit později, nebo vůbec.

A právě tahle jednoduchost je důvod, proč to lidé, které učím, skutečně dělají. Ne proto, že by byli disciplinovanější. Protože jim nic nestojí v cestě.