Proč se nám v životě opakují stejné situace

Víme, že všechno je energie. Může na sebe brát mnoho podob a může se měnit. Dá se i uložit, třeba do baterie. Ale nemůže se ztratit.

Ukažme si to na přehradě. Máme přehradu se spoustou vody a ta obří masa vody svým pohybem vytváří kinetickou energii. Ta rozpohybuje kola turbíny, na které je dynamo. Tím vznikne magnetická energie, ze které později vznikne elektrická. A když rozsvítíme lampu, vznikne světlo a teplo.

Dostali jsme se od energie vody až ke světlu. Jedna forma energie se tedy může přeměnit do jiné, ale nikdy nemůže být ztracena.

„A to, co platí na Zemi, platí i v celém kosmu.“

My lidé jsme neustálými vysílači energie, ať si toho jsme vědomi, nebo ne. Vždycky vysíláme, ale i přijímáme energii skrz své pocity, myšlenky, slova a činy.

Všechno se ukládá do našeho těla, do naší duše, do akášických záznamů a hlavně do úložných planet. Ty fungují podobně jako cloud na počítači a uložená energie se v určitý moment vrátí zpátky k nám. Říká se tomu zákon setí a sklizně, neboli zákon karmy.

Karma znamená čin a jeho následek: co vysíláme skrz pocity, myšlenky, slova a činy, se k nám v odpovídající podobě vrací. Když pochopíme, že každým činem, slovem i myšlenkou zaséváme to, co budeme prožívat, máme svůj život ve vlastních rukou. Každý den můžeme zasévat jinak.

Nic nikdy není ztraceno, jenom dočasně uloženo. V tomhle pojetí to znamená, že mnohé z toho, co k nám v životě přichází a s čím se během dne střetáváme, jsou energetické komplexy, které jsme kdysi vytvořili. Teď se k nám vracejí, abychom je mohli uzavřít.

Jinak řečeno: hodně z toho, co prožíváme, je sklizeň toho, co jsme kdysi zaseli. Důsledky vlastních činů se k nám vracejí v jiných podobách, třeba i v podobě osudu. Není to trest, je to příležitost věci uzavřít.

Co můžeme dělat, když se něco nepříjemného vrátí zpátky do našeho života a my máme negativní postoj k situaci nebo k člověku? Třeba se na někoho rozzlobíme, protože víme, že nemá pravdu.

Jenže taky víme, že vnější svět není nic jiného než zrcadlo nás samotných. Připomeňme si známá Kristova slova o třísce v oku svého bratra a o trámu ve vlastním.

Moment, kdy se k nám energie vrátí skrz člověka, který nás rozzlobil nebo nám dokonce ublížil, může být příležitost očistit svou starou karmu. Neznamená to, že bychom si to zasloužili, ani že máme dál snášet, co nám ubližuje. Je to čas na sebereflexi.

Jak to uděláme? Zaměříme se na své nitro a počkáme, jestli se neobjeví nějaké obrazy z podvědomí nebo z duše. Obrazy minulých událostí, které s tím můžou souviset a ještě je nemáme vyřešené.

Nejsilnější je ta energie hned v daný moment, proto je dobré zareagovat co nejdřív. A když to nestihneme, cyklus se dá udělat i později, kdykoli se situace vrátí.

Občas je těžké přiznat si, že v sobě máme tak negativní emoce jako závist, nenávist nebo zlomyslnost. Ale pokud se chceme posunout, musíme být k sobě upřímní. Jakmile si uvědomíme, že máme problém, můžeme se obrátit k Vesmíru a požádat o radu.

Kromě milování všeho živého je pro mě tenhle cyklus očištění jedním z nejdůležitějších smyslů života tady na Zemi.

Tenhle cyklus se dá udělat kdykoli, kdy se něco vrátí. A čím dřív po té situaci, tím líp: energie je pak nejsilnější.

Když se vám totéž vrací dál, pomáhá Imara a karma-energetické odpuštění: jde ke kořenům toho, co se opakuje. A kdo chce hledat, odkud se to bere, má Akášu a karmické záznamy. To, co se opakuje, není trest. Může to být zpráva duše, která čeká na pochopení.