Proč si nepamatujeme minulé životy

Minulé životy jsou předchozí vtělení téže duše. Podle duchovního pohledu je duše věčná a životů má nesčetně. Tělo mezi nimi odkládáme, ale duše si pamatuje: nese si zkušenosti, dary i to, co nedořešila. Proto nás může ovlivňovat i to, co z tohohle života nepochází, třeba strach, pro který v něm nevidíme důvod.

Znát je nemusíte, ani v ně nemusíte věřit. Energie umí uvolnit i to, co si nevybavujete, a do minulých životů se dá poslat, aniž byste věděli, co v nich bylo. Když to děláte týdny a měsíce, může se začít hýbat i to, co jste brali jako neměnné. Při přípravě na zasvěcení čistím bloky na duchovno, negativní programy duše a sliby a přísahy z minulých životů.

A nejsou tam jen bolesti, je tam i moudrost a síla. Zasvěcením se duše může rozpomenout na své dary a navázat tam, kde kdysi přestala. Ke kořenům toho, co se stále vrací, jde Imara a karma-energetické odpuštění. S pamětí duše, jejími dary a záznamy pracují zasvěcení Akáša a karmické záznamy.

Nejdřív si musíme připomenout, že naše lidské chápání je omezené třídimenzionálním světem, ve kterém žijeme.

Uchopit všech sedm dimenzí naší duchovní existence je z téhle omezené perspektivy nemožné. A to přesto, že všechno, co se kdy stalo, je uložené v naší duši.

Je možné, že jsme žili mnoho životů před tímhle a že jsme v některém z nich udělali opravdu hrozné věci. Život v předchozích stoletích byl totiž mnohem násilnější než teď.

A kdybychom si ty činy pamatovali, mohlo by to v nás vytvořit obrovský pocit viny a naprostou beznaděj.

Proto jsou v momentě početí, ve jménu božské milosti, tyhle vzpomínky od nás odděleny, abychom mohli žít bez rozptylujících vzpomínek z minulých životů.

Dalším důvodem je naše svědomí, ten hlas uvnitř nás.

Po smrti si duše dokáže zpětně promítnout svůj život. Prožijeme při tom, jak všechny naše myšlenky, slova a činy ovlivnily ostatní i nás. A bolest z toho zpětného promítnutí zůstane v naší duši a stane se součástí vnitřního hlasu, který nás vede, abychom stejné chyby neopakovali.

Nepotřebujeme si tedy pamatovat konkrétní věci. Máme emocionální reakci na svá minulá rozhodnutí v podobě svědomí. A naše svědomí je založené na lásce, protože ví, že jsme si velmi pravděpodobně prožili obě strany.

Hlavním důvodem, proč si nepamatujeme minulé životy, je ale něco jiného: abychom svá rozhodnutí dělali z lásky, ne z rozumu.

Příklad: mám velice špatný vztah se svým bratrem. A kdybych měl přístup ke vzpomínkám z minulých životů, mohl bych vidět, že se mezi námi v minulosti něco odehrálo, co ty rozpory způsobilo.

Na základě téhle vědomosti bych se mohl rozhodnout mít s ním teď lepší vztah. Zdá se to jako logická cesta, ale bylo by to intelektuální rozhodnutí na základě vzpomínky. Ne rozhodnutí z lásky, ze srdce.

A náš duchovní růst je založený na lásce, ne na racionálním myšlení.

„Rozhodnutí ze srdce má jinou váhu než rozhodnutí z dobrého důvodu.“

Všechno, co potřebujeme vyřešit nebo odčinit, k nám přichází přirozeně a automaticky.

Naše karma je uložená v obřím kauzálním počítači hvězd a planet, které vytvářejí hmotný vesmír. Ty jsou v neustálém pohybu, a když se dostanou do určité pozice, stáhnou díl naší karmy zpátky k nám. A ten díl je naladěný na naši duši: přináší každému z nás přesně to, co je pro něj důležité rozpoznat a urovnat.

V tomhle pojetí je každý moment našeho dne pro nás zorganizovaný, vlastně námi samými, protože svou karmu si tvoříme sami. Není to trest, je to příležitost. Proto není důležité pamatovat si detaily. Je to požehnání, ne chyba.

Stačí se řídit jedním pravidlem: nečiň ostatním to, co nechceš, aby bylo činěno tobě.