Proč nejsme šťastní a proč se cítíme sami?

K uchopení absolutní reality, ze které pocházíme, použiju metaforu oceánu. Oceán tady reprezentuje nekonečný proud světla, který je základem pro rozvíjení stvoření.

Tahle energie má mnoho jiných názvů – uvědomění, nebo láska. Je to božská kreativní energie, čili čisté vědomí. A všechno je vědomím, které se vyjadřuje ve tvaru, barvě, vůni nebo zvuku.

Vlastností vědomí je nekonečné posílání a přijímání informace. A přesně to všechna stvoření v harmonii, klidu a jednotě neustále dělají – posílají a přijímají. Tenhle bez ustání proudící duch je zároveň nosnou látkou pro všechny hmotné formy, pro nekonečno vesmírů.

„Když Kristus řekl, že boží království je v nás, ukazoval na to, že všechno je ve všem.“

K zobrazení duchovních stvoření rád používám metaforu vodního víru. Dalo by se říct, že každý z nás je jako vír lásky. Jsme v nesobeckém, nelimitovaném a bezpodmínečném proudu lásky. A láska je neustále se rozšiřující fenomén.

A jak to víme? Protože tuhle rozšiřující se kvalitu lásky můžeme cítit – jako radost, blaho nebo extázi. To je naše přirozené bytí.

Proč tedy nejsme ve svém blaženém stavu? Duchovní svět nás učí, že v brzké fázi stvoření se stala chyba. Některé duše chtěly jednat proti lásce – nechtěly sloužit ostatním, ale jen sobě samým, a chtěly si vytvořit vlastní království. Tenhle moment se nazývá pádem.

Všichni máme svobodnou vůli, takže to bylo možné. Byl to začátek egoismu a sebestřednosti. A způsobilo to, že se vysoká božská vibrace lásky zpomalila. Vytvořil se tím opačný, stahující směr víru – ten, který všichni známe a prožíváme ho jako bolest, zármutek a utrpení.

A čím sobečtější ta stvoření byla, tím víc se vír stáhl dolů – až zkrystalizoval do toho, čemu dneska říkáme hmota. Hmota jsou jen myšlenkové formy a její esencí není nic jiného než energie.

S pěti smysly se tomu ale těžko věří. Max Planck to shrnul větou, že žádná hmota jako taková neexistuje.

Vidíte teď ten rozdíl mezi naším skutečným domovem a naší současnou nesnází?

V absolutní realitě je všechno propojené a všechno se sebou komunikuje. Všechno je v naprosté jednotě. Zatímco odloučená stvoření vstoupila do dočasné relativní reality – do oblasti příčiny a následku, kontrastu, stínů, času a prostoru.

To vysvětluje, proč prožíváme tolik oddělení a izolace, které jsou příčinou tak velkého osamění na tomhle světě. Není divu, že tolik z nás prožívá materiální vesmír jako bolestivý, tvrdý a bezmocný. Cítíme se ztracení.

Všechna duchovní učení nám víceméně vyprávějí ten samý příběh. Abychom byli šťastní, musíme zrušit tu chybu, kterou jsme sami zapříčinili. Tedy zrušit svou karmu – abychom se mohli vrátit zpátky domů, do reality absolutní lásky, radosti a blaha.

Tenhle návrat domů je cesta, na které nám vysokovibrační energie v nás pomáhá přerušit karmu. Abychom zase mohli být svobodní, dostali se do vyšší vibrace a stali se znovu šťastnými světelnými stvořeními.

Jak toho dosáhnout prakticky, jsem rozepsal ve dvou navazujících textech: jeden je o struktuře té cesty a druhý o tom, čeho se po cestě zbavit.