Komu můžete poslat energii a kdy potřebujete souhlas

Konkrétním lidem můžeme většinu energií posílat jen s jejich souhlasem. Ten si opatříme nejjednodušší možnou cestou, zeptáme se: „Můžu ti poslat energii? A kdy máš čas si lehnout a v klidu si ji užít?“

Když posíláme energii neurčité skupině, souhlas nepotřebujeme. Třeba všem lidem, zvířatům nebo rostlinám, kteří to zrovna potřebují. Z logiky věci nejde o konkrétní jednotlivce.

Tématu se věnujeme v kurzu Reiki a dálkové práci konkrétně na druhém stupni. Pojďme si to projít na čtyřech situacích, ve kterých to lidé nejčastěji řeší, a pak i na výjimkách.

Vidíte a cítíte, že někdo potřebuje pomoc. Není v harmonii, prochází si rozchodem, neúspěchem, nebo jen zpracovává svoje bloky. Víte, že poslání energie by ho nastartovalo a pomohlo mu vyjít z bludného kruhu.

Můžete mu poslat Reiki bez jeho souhlasu? Ne. U Reiki a u většiny dalších energií tady souhlas potřebujete. Pár výjimek najdete níže.

Jak si ho obstarat, záleží na tom, kde příjemce je. U člověka, který s duchovnem nemá nic společného, bohatě stačí: „Hele, pošlu ti energii, co říkáš? Umím to.“ Nemusíte hned vysvětlovat, co je Reiki a jak funguje dálkový přenos. To vyplyne časem, až si budete povídat o tom, jak to probíhalo a co při tom cítil.

Situace je podobná, jen příjemců je víc a pořád jsou to konkrétní lidé, které znáte. Rodina ve vedlejším domě, rodina kolegyně z práce, parta přátel. Znáte je přímo nebo zprostředkovaně.

A zase víte, že to teď mají těžké. Kolegyně si prochází rozvodem, to má dopad na děti, všichni jsou ve stresu a bez energie.

I tady potřebujete souhlas všech zúčastněných. To, že je znáte nepřímo, na tom nic nemění.

1. Malé dětiZa hodně malé děti rozhodují rodiče. Když maminka řekne „ano, chceme energii všichni“, je to v pořádku.
2. Větší dětiTy už rozhodují samy za sebe. Když nabídnete kolegyni, že pošlete energii i jejím dětem, je potřeba, aby se jich zeptala.
3. Domácí zvířataZa ně rozhoduje majitel, stejně jako u malých dětí.
4. Rostliny a přírodaTady se souhlas neřeší. Posíláte-li energii zahradě nebo stromu, není koho se ptát.

Pevná věková hranice přitom není. V každé rodině je to individuální. Někde jsou děti už kolem desátého roku velmi vyspělé, krásně pochopí, jak dálkové léčení energií funguje, a v lecčem nás dospělé překvapí. Jinde se osamostatní až později. Záleží vždy na konkrétním případu.

Poslední případ je ten nejsvobodnější. Když posíláte energii „všem, kdo ji teď potřebují“, „všem lidem v této nemocnici“ nebo „všem zvířatům v nouzi“, nejsou to konkrétní jednotlivci a souhlas nepotřebujete.

Energie sama najde, kam má jít, a působí v míře, kterou je příjemce schopen přijmout. Tohle je mimochodem krásný způsob, jak s energií pracovat každý den, i když zrovna nikoho konkrétního neřešíte.

Pro většinu energií je důležité souhlas mít. Jsou ale speciální výjimky, kdy ho nepotřebujete.

1. Akutní situaceKdyž někdo leží na jednotce intenzivní péče nebo jde o jinou akutní situaci a zeptat se ho nejde, stačí dát na intuici. Můžete také jeho Vyšší Já požádat o svolení, a když ucítíte, že působit nemáte, respektujte to.
2. Blízký člověk, který je proti duchovnuMáte v rodině někoho, komu byste rádi pomohli, ale o duchovnu nechce slyšet a rozhovor o něm by ho spíš vzdálil? A přesto mu chcete poslat do života víc světla? Pak tu jsou energie andělů, archandělů a nanebevzatých mistrů. Patří k nim třeba Lightarian Ki Reiki. Pokud je máte zasvěcené, smíte je posílat i bez dovolení.
3. Klient, který souhlasíVždycky samozřejmě platí: když člověku řeknete, že mu chcete poslat energii, a on chce a souhlasí, můžete mu ji poslat, protože si o ni sám řekl.

Proč smějí energie andělů, archandělů a nanebevzatých mistrů i bez dovolení? Duše tyto průvodce ze své podstaty zná, protože jsou součástí jejího Vyššího Já. A Vyšší Já je to, co duši provází a vede jednotlivými životy. Proto je to výjimka, kdy tyhle energie smíte posílat i bez dovolení.

A ještě jedna zkušenost z praxe: nejlepší výsledky mám, když klient nejen chce, ale taky si lehne, udělá si čas a energii si procítí.

Když posíláte energii všem, kdo ji teď potřebují, děláte nezištně dobro. A nezištným děláním dobra si každá duše zlepšuje karmu, to je naprosto přirozené. Proto tak nějak všichni pomáháme a přispíváme na charitu. Dávat potřebným nás dělá šťastnými. Říkám tomu karmická dobročinnost.

Nejkrásnější je pomáhat s čistým úmyslem, z upřímné radosti, ne kvůli lepší karmě. Čistý úmysl je to nejdůležitější, co dělá kvalitní duchovno kvalitním a čistým.

A nemusíte přitom obvolat osm miliard lidí na planetě, jestli energii zrovna nepotřebují. Souhlas tady opravdu řešit nemusíte.

Mozek si sice víc cení milionu korun daného na charitu než energie, ke které máte neomezený přístup. Vnímavý člověk se ale po poslání energie všem potřebným cítí dobře a má radost, že mohl pomoct, i když ho to nestálo velkou námahu, čas ani peníze. A vesmír tu snahu a touhu pomoct ocení tím, že vám nějakou karmu smaže a odpustí.

A je v tom ještě jedna krása: energii přijímám, předávám a část si nechávám. Když posílám i pro druhé, přijde jí víc pro mě i pro příjemce a lépe ji cítím. Stačí to jednou za čas, nebo pravidelně při ranní či večerní meditaci.