Co je Reiki?

Přikládání rukou k tělu kvůli úlevě od bolesti je stará jako lidstvo. Když nás něco bolí, ruka tam jde sama. Když dítě upadne a odře si loket, okamžitě chce pohladit a obejmout. Když má horečku, matka mu přiloží na čelo rty nebo dlaň.

U zvířat je to stejné. Pes si bolavé místo olíže, kočka taky. Zvířecí matka olizuje mláďata a dává jim tím péči a energii – olíznutí je v řeči zvířat pohlazení.

Lidský dotek přináší uvolnění, teplo a lásku. To je základ všech léčitelských technik, které kdy vznikly. Reiki k tomu nepřidává nic umělého, jen otevře cestu.

„Nikdo vás neučil, že máte položit ruku tam, kde to bolí. Přesto to děláte celý život.“

Každé živé tělo vyzařuje teplo a vlastní energii – v Japonsku se jí říká ki. Její kvalitu ovlivňuje to, jak se člověk psychicky a emočně cítí. Ki je zároveň základní životní silou Země, planet i hvězd.

Reiki (čte se „rejki“) je univerzální, nepolární a inteligentní životní síla, která proudí Reiki kanálem, když o ni požádáte, a vychází rukama. Tahle síla si spolu s podvědomím příjemce sama určí, jakou intenzitou, jak dlouho a kam má téct.

A tady je věc, která překvapí skoro každého: Reiki nejde modifikovat vlastním přáním ani představou a nejde ji zneužít. Je naprosto nezávislá. Vy nejste ten, kdo léčí – jste cesta, kterou to jde.

Ki z těla neubývá ani nepřibývá náhodou. Podle zákona o zachování energie se energie neztrácí, jen mění formu – a v okamžiku smrti tělo svou ki opouští. To, co z těla vyzařuje ven a co se dá vnímat i rukama, je aura: energetický obal, jehož kvalita se mění podle toho, jak na tom člověk je.

Energii Reiki jde přirovnat k velmi jemným vlnám, které projdou až k příčině obtíží a pracují tam s ní i s jejími následky. V tradičním pojetí se to popisuje tak, že Reiki řeší duchovní příčiny obtíží fyzického těla.

Co se přitom stane, závisí na hodně věcech – na charakteru té obtíže, na tom, jak dlouho tam je, na vůli člověka a na tom, s jakou silou Reiki terapeut pracuje, tedy jakého stupně dosáhl. A taky na důvěře, kterou do toho obě strany vloží.

Vjemy při tom bývají jemné a každý je má jinak: teplo, brnění, svědění, tepání, mravenčení v dlaních i v těle. Jsou to signály, že se něco děje – ne měřítko, jestli to funguje.

Ten, kdo Reiki přijímá, na podvědomé úrovni sám rozhoduje, jestli a kolik energie přijme. Nikdo do nikoho nic „nenacpe“. Právě proto může být Reiki jenom nabídnuta, nikdy vnucena.

Reiki není všelék, i když se tak občas jeví – a já to tvrdit nebudu. Běží vedle toho, co už pro sebe děláte, a nic z toho neruší. Jedno druhému nepřekáží a všechno se doplňuje.

Skoro každý přichází k Reiki s tím, že chce pomáhat druhým. Mámě, partnerovi, dětem, kamarádce. A je to hezký důvod – jenže je postavený obráceně.

Reiki máte v prvé řadě pro sebe. Denní sebeléčení není sobectví, je to základ. Kdo se dlouhodobě vyčerpává a sám na sebe nemá čas, nemá pak co nabídnout ani ostatním – a to platí i tam, kde vlastní energii nedáváte.

Když se sami cítíte dobře, působí to na okolí samo od sebe. Partner, děti, kolegové – všichni to poznají dřív než vy. A teprve z téhle pozice má pomoc druhým skutečnou váhu.

Zatím jsme mluvili o tom, co zajímá většinu lidí: energie, se kterou jde pomoct sobě i druhým, osobně i na dálku. Jenže Reiki je mnohem víc než to.

Je to i způsob duchovního růstu. Cesta k vnitřnímu klidu, k harmonii a k životu v souladu se sebou. U člověka, který je zasvěcený jako kanál Reiki, se otevřou nejen dráhy pro Reiki, ale i pro jeho vlastní tělesnou energii – a naladění přitom pročistí blokace a posílí celý energetický systém.

Reiki je cesta srdce. A je vidět, že výsledek závisí hlavně na množství lásky, které se do toho vloží. Ne na technice.