Proč rodina někdy odmítá duchovno

Pro někoho, kdo se na svět dívá hlavně rozumově a prakticky, můžou duchovno, věci mezi nebem a zemí, minulé životy a energie působit jako hloupost.

Jenže kdybychom se stejnou logikou a se stejným přístupem ega dívali na ně, mohli bychom je stejně snadno odsoudit z druhé strany. Hodnocení by se jen otočilo a nic dobrého by z toho nevzniklo.

Práce na sobě nás ale vede jinam. Dáváme svobodu. Respektujeme, že každý má svůj pohled a své tempo, a necháváme každého jít jeho cestou, v tomhle i v dalších životech.

„Oplatit to stejnou mincí by bylo snadné. A byl by to přesně ten přístup, od kterého jdeme pryč.“

Jinými slovy: kdybychom smazali všechny výhody, které to přináší (že se zajímáme, že propojujeme fyzický život s duchovním, že se snažíme žít líp), tak minimálně nás ta cesta naučí respektu.

Naučíme se, že když někdo vidí svět jinak, neposmíváme se mu ani ho nehodnotíme. Prostě trpělivě přijmeme, že každá duše jde svým tempem.

A kromě toho, že se člověk posouvá a objevuje svá traumata, která mu blokují spokojený život, vede ho ta cesta i ke svobodě, k trpělivosti, k tomu být se sebou spokojený, mít se rád, přijímat své tělo, k vděčnosti, vnímavosti a k bytí v přítomnosti.

Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo v duchovní věci nevěří a možná se vám i trochu posmívá, vůbec nic si z toho nedělejte.

Je velmi snadné sklouznout na stejnou linku a posmívat se nevěřícím, jak můžou být tak zabednění. Ale to určitě není cesta, která by někam vedla.

Vždycky si vzpomeňte, že každý jde svou cestou a svým tempem. A vy máte velký kus té své za sebou už jenom tím, že se o to zajímáte a aktivně se snažíte o růst, o změnu a o sebepoznání.

Přistupujte ke všem, kdo to vidí jinak, s pokorou, úctou, trpělivostí a s respektem. Když se na ně budete takhle dívat, jejich hodnotící soudy vás přestanou zraňovat, a hlavně vám přestanou brát energii.

A proč vlastně lidé v našem okolí (kolegové, partneři, širší rodina) duchovno odmítají?

Velmi často reagují negativně na jakoukoli snahu žít jinak. Na snahu jednotlivce žít jinak než většina, vnímat svůj život, pracovat na sobě, něco zlepšovat.

Častý důvod je tenhle: změna u blízkého člověka v druhých něco rozhýbe, a to bývá nepříjemné. Není to o vás.

Nepřesvědčujte. Nevysvětlujte. Nedokazujte. Spíš by je to zatvrdilo, a když budou chtít, otevřou se sami.

Jděte svou cestou a nechte je jít tou jejich. Nejlepší argument, jaký existuje, je to, jak vám je. A ten funguje bez jediného slova.