Lze v Reiki přeskočit některé stupně?

Formulace se liší, obsah je vždycky stejný:

„Mám základní stupeň Reiki a mám ho už dlouho. Myslím si, že jsem na sobě udělal hodně práce a mám hodně načteno z knih. Najednou jsem pocítil touhu tohle všechno předávat dál – můžu si objednat rovnou ten nejvyšší stupeň?“

Rozumím tomu. Když člověk cítí, že je někde vnitřně dál, než kde je formálně, je logické chtít to dohnat jedním krokem. Jenže tenhle postup nejde doporučit z celé řady důvodů.

Kdybych měl vypíchnout jediný důvod, je to tenhle: přeskočit, vynechat, ulehčit si cestu – tím člověk podvede vždycky jenom sám sebe. A ve finále stejně zjistí, že tou cestičkou musí jít postupně, protože je to proces a ten se přeskočit nedá.

Je to jako s vínem. Když z vinné révy jdete rovnou mačkat šťávu, taky z toho nebude víno. Pořád to bude jen šťáva. Chybí to mezi tím – a to „mezi tím“ není zdržení, to je celá podstata.

Načteno z knih je skvělá věc a hodně pomáhá. Ale znalost a energetická dovednost jsou dvě různé nádoby. Jedna se plní čtením, druhá praxí a postupným čištěním na jednotlivých stupních.

Ošidit to se v duchovnu neoplácí. Když si člověk něco ulehčí a přeskočí, zpravidla se mu to vrátí – a obvykle zrovna ve chvíli, kdy chce jít dál a zjistí, že nemá na čem stavět.

O to víc to platí, když chce někdo Reiki dál učit. Takové smýšlení nejde v původní výuce Reiki podporovat. Učitel předává nejen energii, ale i způsob, jakým k ní přistupuje.

Poctivost, trpělivost, postupný růst, prohlubování vědomostí i energetických dovedností – tohle všechno je v souladu s hodnotami Reiki a je to jediná udržitelná cesta.

A tady je dobrá zpráva: postupně neznamená pomalu. U mě si tempo určujete sami, kurzy jsou online a termíny zasvěcení si vybíráte v rezervačním systému. Nikdo vás nedrží zpátky – jen se nevynechává to, co drží celek pohromadě.