Jak vypnout netrpělivost

V každodenním životě, v nadměrném stresu, ve shonu a tlaku se nám vytratila trpělivost. A s ní i pokora, radost z maličkých postupných krůčků a ten dobrý pocit z toho, že se díky dlouhodobé práci nakonec podaří něco velkého.

Platí to i pro duchovní oblast. Přečteme jednu knihu, uděláme jeden kurz a čekáme, kdy samo od sebe přijde osvícení.

Jsme nastavení myslet si, že se lusknutím prstů vyřeší naše letité problémy za pár dní. A i když se zázrak někdy opravdu stane z minuty na minutu, stává se to spíš u lidí, kteří už jdou svou cestou nějakou dobu a jsou na ten skok velmi dobře připravení.

Před sto lety, kdy v Japonsku vznikla metoda Reiki, by tam nikoho ani nenapadlo chtít něco bez práce. Naopak: tehdejší mentalita říkala, že by pro člověka byla hanba, kdyby mu někdo jiný vyřešil jeho výzvy.

A že je naopak velkou ctí mít své výzvy, které úspěšně překoná.

Takové nastavení vnitřní cti nám v Evropě tolik vlastní není, a možná to máme právě proto o to těžší. Ale vybrali jsme si to sami, tedy naše duše. Je to všechno jedna výzva, kterou máme zvládnout.

Představte si, že se toužíte naučit japonsky. Jdete na týdenní základní kurz, potom ještě na druhý. A po skončení se netrpělivě ptáte lektorky: „Kdy už budu moct samostatně a bez slovníku vést jednání s obchodním partnerem v Tokiu a okouzlit ho plynnou japonštinou?“

Na takovou otázku je po dvou kurzech ještě brzy. V práci s energií slýchám podobnou: „Mám za sebou dva stupně Shambally. Kdy už uvidím tu změnu?“ Je to dobrá otázka a odpověď je podobná jako u japonštiny.

„Práce s energií je jako učení jazyka. Musí se denně trénovat, pilovat a zkoušet.“

Tehdy, až na ni budete připravení. Až k ní dozrajete. A až si jí všimnete.

Právě to poslední se podceňuje. Občas se stane, že změna už nastala, ale vy si jí nevšimnete, protože je jiná, než jste si představovali.

Jedním zasvěcením se váš svět nepřevrátí vzhůru nohama. Otevře se ale energetický prostor pro změny a duchovní rozvoj, a čím víc ho budete využívat, tím víc vám dá.

A i když máte osobní představu o tom, jak by změna měla proběhnout, nechte se překvapit. Z bohatých zkušeností vím, že změny probíhají jinak, než si je naše ego vybásnilo.

Není v našich schopnostech ovlivnit, jak a kdy změna proběhne. Jenom se jí musíme otevřít a dovolit si ji. A pak ji přijmout, i když bude jiná, než jsme chtěli. Vždycky je totiž taková, jakou ji potřebujeme.

Ne nadarmo je jedním z principů Reiki „každý den přijímej s vděčností“. Je to odkaz na to, že ne všechno můžeme ovlivnit a nevíme vždy hned, proč se věci dějí, jak se dějí. Hodnotit nebo zasahovat do plánu Vesmíru by bylo energeticky velmi náročné a s nejistým výsledkem. Někdy je prostě žádoucí plynout s proudem, vnímat u toho drobné změny a být za ně vděční.

V práci s energií jsou dvě cesty. Obě mají společné to, že vyžadují spoustu práce na sobě. Nic nepřijde jenom tak samo od sebe.

První cesta je postupná. Trpělivě pracujete, trénujete a na změnu a své přenastavení si počkáte. Vnitřně vyzrajete, pochopíte duchovní příčiny a krůček po krůčku se posouváte dál.

Druhá cesta je pro chvíle, kdy toužíte po skoku. Navyšuje se na ní nejen energie a vibrace, ale i znalosti, se kterými pracujete. Jinak řečeno, je potřeba, aby vás někdo nebo něco vytáhlo vibračně nahoru. Obrazně řečeno: přesednete z kola do auta a svou cestu zvládnete rychleji.

Kudy se dát? Vyberte si podle toho, kam vás srdce a intuice táhnou. A když se vám hodí mapa, doporučím vám originální výuku Komyo Kai Reiki, Meditační akademii nebo Shamballu 1024.