S tímto se při meditaci nezdržujte

Poloha těla a páteře? Neřešte. Vím, že v tomhle bodě se se mnou bude mnoho učitelů meditace různit. Ale ruku na srdce: budete meditovat, když to bude složité a budou vás u toho už po první minutě bolet záda? Jednou, dvakrát, třikrát možná. Ale rozhodně ne dvakrát denně.

Právě proto po letech praxe učím pramálo rozšířený styl – anapanasati – kde nezáleží na ničem jiném, než že vnímáte a pozorujete svůj dech. Klidně si k meditaci lehněte nebo sedněte na židli či na pohodlný gauč.

Meditační posed? Neřešte. Jak rádi budete meditovat, když vás u toho budou bolet kolena a kyčle? A jak budete meditovat, když pod sebe nohy prostě nevměstnáte? A co lidé po operacích nohou – jsou navěky odsouzení k nemeditování? Ne, nic takového.

Znáte to: „Aha, chci meditovat, takže musím koupit meditační taburet. Ale kde s ním budu sedět? Někde seženu huňatý meditační koberec. Dál musím koupit svíčky a pěkný svícen. A jo, ještě vonné tyčinky – objednám si jich radši víc a kvalitních z Nepálu. A co nějaké CD s meditační hudbou? Radši dvě."

Ne, ne a znovu ne. Nic z toho nepotřebujete. Samozřejmě si časem můžete udělat svůj meditační koutek a postupně ho zvelebit. Ale jde to i bez toho – a hlavně není třeba čekat, až na všechno došetříte.

Meditovat můžete začít ihned. Máte postel? Máte židli? Máte plíce? Pak máte všechno, co potřebujete. Lehněte si, zavřete oči, pozorujte dech – a meditujete, raz dva.

„Nejdražší pomůcka na meditaci je ta, kvůli které jste ještě nezačali.“

Hudba může pomoct odstínit ruchy od sousedů. Jinak má ale každá hudba svůj vibrační rámec, mimo který vás jednoduše nepustí.

Proto doporučuju meditovat buď se skutečně kvalitní hudbou, nebo ještě líp – v tichu a bez hudby. Otázka je, jestli začátečník vůbec umí rozpoznat vibrace v konkrétních skladbách. Jistota je bez hudby.

A ještě jedna věc, která se často plete. Když se někoho zeptám, jestli medituje, a on řekne „ano, přijdu z práce a pustím si meditační hudbu" – to není meditace, ale relaxace.

Polohy prstů a rukou? Neřešte. Na tohle budete mít vždycky času dost – nikdy vám to nikam neuteče. Můžete se tím bavit po prvních odmeditovaných měsících.

Chápu, že některé kurzy tráví hodiny tím, že vás učí polohu těla, posed a jaké mudry použít. Jenže přitom vám unikne podstata. Pro stromy nevidíte les.

Místo? Nepodstatné. Nemusíte nutně meditovat doma. Nemusíte nutně meditovat v přírodě. Nemusíte čekat, až si soused zavře psa. Nemusíte čekat vůbec na nic.

Zbude jedna jediná věc: zavřít oči a pozorovat dech. To je celá meditace. Všechno ostatní je detail, který se dá doplnit později – nebo vůbec.

A právě tahle jednoduchost je důvod, proč to lidé, které učím, skutečně dělají. Ne proto, že by byli disciplinovanější. Protože jim nic nestojí v cestě.