Jak jsem se dostal k Reiki a léčitelství

První epizoda podcastu Talkshow s Martinem. Povídáme si o duchovnu, léčitelství, energiích a meditaci, a taky trochu o mně.

Obsah epizody

Dostal jsem se k tomu asi jako většina lidí. Měl jsem svoje vnitřní bloky, strachy, obavy, nespokojenost se svým životem a sám se sebou. A hledal jsem nějakou cestu.

Do toho mi přišla metoda Reiki. A celou tu transformaci mi ještě urychlilo to, že se z ničeho nic začali rozvádět moji rodiče. To posílilo můj zájem o duchovno, o to, proč se to stalo a jak k tomu vnitřně přistoupit.

Maturita, kterou jsem si poslal

Šel jsem na gymnázium zaměřené na přírodní vědy, protože jsem chtěl být pilotem dopravních letadel. Po roce a půl jsem zjistil, že s matematikou a chemií nejsme kamarádi. Ale řekl jsem si, že to dochodím. A byla tam povinná maturita z matematiky.

Poslat si Reiki, abych někde zaparkoval, nebo na ochranu na cestách, to jsou běžné věci. Ty už člověka nepřekvapí. Ale maturita z něčeho, co mi vůbec nejde, to byla výzva.

Tak jsem si celý rok, každý den, každý večer, vždycky když jsem si vzpomněl, posílal do té situace energii. Ne energii strachu a neúspěchu, kterou má člověk normálně, když se něčeho bojí. Pozitivní energii.

„Přišel jsem tam, odsýpalo to a nikde nebyl žádný problém. Naše třídní, shodou okolností matikářka, vůbec nechápala, jak jsem mohl dostat dvojku.“

Byl to pro mě velký praktický příklad toho, jak si můžu pomocí energie přiklonit štěstíčko na svou stranu. A nejen u maturity. Zvládl jsem i rozvod rodičů, kdy jsme zůstali na všechno sami s mámou, zvládl jsem do školy vůbec chodit a k tomu pracovat s lidmi.

Učím Reiki a meditace od roku 2010. To znamená celou střední i celou vysokou školu jsem chodil do školy, učil se a k tomu pracoval s lidmi. Deset let současně.

V epizodě padla otázka, která je vlastně nejdůležitější z celého dílu: Ty posíláš lidem energii. Kdyby byla všechno tvoje, tak by ses strašně unavil. Jak to funguje?

Neposílám lidem svou energii. Pracuji s energií všude přítomnou, univerzální, vesmírnou, životadárnou, vším protékající. Kdybych dával svou, nemohl bych takhle pracovat dlouhodobě.

Ten princip je jednoduchý. Proč by se měl léčitel, kouč, mentor, masér, terapeut, psycholog, zdravotní sestra nebo pečovatelka nechat vysávat od lidí, kterým pomáhá, když jim může rovnou dát lepší zdroj energie?

Vždycky, když někomu pomáháme, stojí nás to energii. Vždycky. A nemusí jít o léčitele. Může to být masér, kosmetička, zdravotní sestra, pečovatelka v sociálních službách nebo podpora v call centru.

Tohle je podle mě jeden z důvodů, proč se v těchhle profesích lidé tak často střídají. Lidé si to obvykle vztáhnou k penězům. Řeknou si, že ta práce je náročná, že přijdou domů vyflusaní, podrážděni, nic je nebaví, a že jim to za tu výplatu nestojí.

„Troufnu si říct, že téměř žádná výplata není dost vysoká na to, aby se člověk dlouhodobě takhle cítil.“

A nemyslím unavený fyzicky, to je v pořádku. Myslím tak vycucaný, že se člověk večer třepe, je mu špatně, ani se nenaveče a nemůže spát. To už je opravdu extrém.

Proto jsou moje klientky často z těchhle profesí

Zdravotní sestry, pečovatelky, masérky. A ony v té profesi chtějí zůstat. Cítí, že je to jejich poslání, že si to jejich duše pro tenhle život zvolila. Jen hledají řešení, jak to zvládnout.

Tak je učím správně meditovat a učím je Reiki a Shamballu. Za prvé proto, aby se uměly kdekoli velmi rychle dosytit energií. A za druhé proto, aby klientovi mohly dát nikoli tu svou, ale tu všude přítomnou.

Reiki má dneska spousta lidí a ani o tom nevíme

Dřív, když někdo řekl, že má Reiki, bylo to něco. Dneska je to v těchhle profesích skoro standard. Řekl bych, že výjimkou je spíš ten, kdo ho nemá.

Baví mě na tom jedna věc. Typicky si moje klientka udělá kurz Reiki, mluví o tom v rodině a rodina jí řekne, ať s tím na ně nechodí, že to jsou hlouposti. A přitom obě chodí ke stejné masérce, která Reiki normálně používá. A proč by nepoužívala? Taky chce tu práci dělat dvacet, třicet, čtyřicet let.

Všechno, co jsem zatím popsal, je čistě energie. Učím lidi, jak si ji doplnit, jak jí mít víc.

Protože když někdo nemá energii, neudělá ho šťastným nic. Můžeme si kupovat nová auta, nové oblečení, nové cokoliv. Když nemáme dlouhodobě energii, třeba proto, že o ni přicházíme v práci, tak nás dlouhodobě neudělá šťastným nic.

Neříkám, že energie stačí. Říkám, že je to předpoklad. Když mám dostatek energie, mám vůbec možnost cítit se dobře, a hlavně jsem schopný dál vědomě pracovat se svým životem.

Nejsme jenom naše fyzické tělo a nechodíme jenom do práce. Jak se cítíme, to ovlivňuje i naše vnitřní nastavení. Programy, archetypy a způsoby jednání, které jsme si osvojili v průběhu života.

A ne všechny jsou pozitivní. Spousta z nich je podmiňování: lidé mě budou mít rádi, jen když budu hodná a vstřícná. Partner mě bude mít rád, jen když mu vyjdu vstříc. Šéf mi přidá sám od sebe, protože ocení, jak dobře pracuju. A ono se to velmi pravděpodobně nestane, tak hledáme chybu v sobě, přestaneme se do práce těšit a ona nám bere energii.

Zkuste si to teď

Zamyslete se na chvilku. Kdo vám naposledy něčím ublížil? A kdy to bylo?

Pokud to nebylo dneska nebo včera, ale před týdny, měsíci nebo lety, je skoro jisté, že vám ten člověk bere energii teď. Ne on sám. Ta emoce, to trauma, ten blok. Občas se připomene a řekne: hele, já jsem tady. Není čas? Tak já zase odejdu a přijdu později.

A takových věcí máme mraky. Jenom v tomhle životě. Sliby, přísahy, lidé, kteří nám ublížili, situace, které jsme si nezpracovali.

Do budoucna to jde taky

Energii posíláme i dopředu. Když nežijeme v přítomnosti a pořád chceme být lepší, nemáme se rádi takoví, jací jsme. Budu šťastná, až budu mít tohle. Budu šťastný, až se stane támhleto. Jenže to se třeba nikdy nestane a člověk nikdy šťastný nebude.

„Je to jako nosit celý život v baťůžku padesát kilo kamení. A pak zjistíte, že to kamení můžete postupně vysypat.“

Pak se vám půjde zbytkem života daleko líp. A budete si říkat, proč jste ten batoh nevysypali dávno. To kamení jsou přesně tyhle programy.

Na konci epizody padla otázka, co si má člověk představit pod kronikou Akáša. Nejjednodušší přirovnání je velká účetní kniha. Má dáti, dal.

Jsou v ní zaznamenané naše činy. Kdo komu karmicky dluží, kdo komu ublížil. A u toho je poznámka, jak se ten člověk cítil a s jakým záměrem to dělal.

Záměr rozhoduje

Vyjdu z domu, špatně se rozhlédnu, do někoho vrazím a on spadne. Neudělal jsem to schválně, necítil jsem u toho nic negativního. Negativní karma nevznikla. Stala se náhoda, možná měla někoho na něco upozornit.

Ale pokud si někdo někoho schválně vyhlédne, zezadu ho povalí a cítí u toho nenávist, vzniká karmický záznam. Protože to bylo úmyslné a byla u toho silná negativní emoce.

Sliby, které duše pořád drží

Tohle všechno se dá vyčistit. Příklad, který používám nejčastěji: sliby věrnosti. Budeme si věrní až do konce našich dnů. Budeme spolu ve zdraví i nemoci. To jsou sliby.

Jenže duše často neví, že ten slib už platit nemusí. Lidé jsou dávno rozvedení, nebo se ty dvě duše v tomhle životě ani nepotkaly. A duše pořád jede věrnost někomu jinému.

A pak se hledá partner a žádný není ten pravý. Logicky. Když duše jede věrnost někomu jinému, tak tady žádný pravý nebude. A když si někoho najdeme, to manželství se často rozpadne.

Tohle všechno s klienty postupně rušíme a rozplétáme. V kurzech je to naučím a pak to v konzultacích a mentoringu postupně odkrýváme.