Proč rodina někdy odmítá duchovno

Podle lidí, kteří jsou rozumoví, pragmatičtí a materialističtí, jsou ti, kdo věří v duchovno, ve věci mezi nebem a zemí, v minulé životy a v energie, prostě hloupí.

Jenže kdybychom se stejnou logikou a se stejným přístupem ega dívali na ně, mohli bychom se vyjádřit úplně stejně: „Jak můžeš být tak zabedněný a uzavřený, že to ani nezkusíš? Proč zůstáváš v programech, které tě nečiní šťastným – v programech, o kterých ani netušíš, že podle nich žiješ?"

Ale takhle to lidé, kteří na sobě opravdu pracují, nemají. My to naopak bereme tak, že dáváme svobodu. Chápeme všechny, kdo ještě nevěří, zatím na to nepřišli nebo nejsou připraveni. A trpělivě čekáme, až dozrají vlastním tempem – buď v tomhle, nebo v příštích životech.

„Oplatit to stejnou mincí by bylo snadné. A byl by to přesně ten přístup, od kterého jdeme pryč.“

Jinými slovy: kdybychom smazali všechny výhody, které to přináší – že se zajímáme, že propojujeme fyzický život s duchovním, že se snažíme žít líp – tak minimálně nás ta cesta naučí respektu.

Naučíme se, že když někdo není tak daleko na své cestě, neposmíváme se mu ani ho nehodnotíme. Prostě trpělivě přijmeme jako fakt, že ta duše ještě nedozrála.

A kromě toho, že se člověk posouvá a objevuje svá traumata, která mu blokují spokojený život, vede ho ta cesta i ke svobodě, k trpělivosti, k tomu být se sebou spokojený, mít se rád, přijímat své tělo, k vděčnosti, vnímavosti a k bytí v přítomnosti.

Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo v duchovní věci nevěří a možná se vám i trochu posmívá – vůbec nic si z toho nedělejte.

Je velmi snadné sklouznout na stejnou linku a posmívat se nevěřícím, jak můžou být tak zabednění. Ale to určitě není cesta, která by někam vedla.

Vždycky si vzpomeňte, že ve výrazně horší situaci a s mnohem prázdnějším životem je ten, kdo nevěří a je uzavřený. Tuhle duši čeká ještě velmi dlouhá cesta. A vy jste velký kus té cesty ušli už jenom tím, že se o to zajímáte a aktivně se snažíte o růst, o změnu a o sebepoznání.

Přistupujte ke všem, kdo ještě nedozráli, s pokorou, úctou, trpělivostí a s respektem. Když se na ně budete takhle dívat, jejich hodnotící soudy vás přestanou zraňovat – a hlavně vám přestanou brát energii.

A proč vlastně lidé v našem okolí – kolegové, partneři, širší rodina – duchovno odmítají?

Velmi často reagují negativně na jakoukoli snahu žít jinak. Na snahu jednotlivce žít jinak než většina, vnímat svůj život, pracovat na sobě, něco zlepšovat.

A důvod je tenhle: zrcadlí jim to, že i oni by mohli – a v podstatě by měli – na sobě pracovat. Vaše změna je pro ně nepříjemná připomínka. Není to o vás. Je to o nich.

Nepřesvědčujte. Nevysvětlujte. Nedokazujte. Zatvrdilo by je to a oddálilo čas, kdy by se sami otevřeli.

Jděte svou cestou a nechte je jít tou jejich. Nejlepší argument, jaký existuje, je to, jak vám je. A ten funguje bez jediného slova.