Skutečná historie Reiki, nikoliv legenda

Podle rozšířeného vyprávění přednášel Mikao Usui teologii na univerzitě v Japonsku. Jeden z jeho žáků se ho zeptal, jestli ve svém životě viděl nějaký důkaz umění léčit. Usui musel odpovědět, že ne.

Ta otázka ho měla přimět k tak hlubokému zamyšlení, že opustil univerzitu a vydal se hledat pravdu ve starých písemných pramenech. Nakonec šel meditovat na místo síly, kde po jedenadvaceti dnech dosáhl osvícení a dostal schopnost léčit dotekem. Pak měl v Kjótu léčit žebráky, založit první školu Reiki a učení předávat dál.

Je to legenda z hovorového vyprávění. A jak to u ústního podání bývá, předaly se hlavně obrysy, detaily se zapomněly nebo pozměnily.

Díky Franku Arjavu Petterovi, mistru Reiki žijícímu v Japonsku. Ten se koncem devadesátých let vydal hledat, jak to bylo doopravdy.

Zmapoval Usuiho život, navštívil jeho pomník a přeložil nápisy na něm – jsou na něm vytesané nejpodstatnější okamžiky jeho příběhu. Vyhledal jeho žijící příbuzné a známé a od nich si ověřil spoustu informací o Usuim i o jeho systému.

„Pomník stojí na buddhistickém hřbitově v tokijské čtvrti Suginami-Ku a dá se navštívit dodnes.“

Aby k té metodě získal přístup, musel se podrobit zvláštní meditaci. Vydal se tedy na horu Kurama, kde se jedenadvacet dní v půstu ponořil do svého nitra, aby nalezl kontakt se zdrojem spirituální životní síly. Tahle část legendy tedy sedí přesně.

29. března 1922 prožil zkušenost satori. Spatřil jasné zářivé světlo, které vstoupilo jeho čelem a na několik hodin ho uvedlo do změněného stavu vědomí. Tam se setkal se zdrojem Reiki a získal schopnost Reiki předávat a zasvěcovat. Když kolem poledne procitl, cítil se čistý, svěží a plný síly.

Několik dní pak Reiki praktikoval sám na sobě. Potom si otevřel ošetřovatelskou praxi ve čtvrti císařského paláce – a ta funguje dodnes.

Usui kromě léčení předával schopnost být kanálem Reiki i svým žákům. Tehdejší systém měl šest stupňů, které v zásadě odpovídají dnešním čtyřem – jen byly rozdělené do jemnějších kroků.

Brzy si ale všiml, že jeho žáci nedokážou s Reiki pracovat na takové úrovni jako on. Přidal proto do výuky symboly a jejich mantry, které Reiki z velké části charakterizují a předávají se na druhém stupni. Součástí výuky byly i pravidelné meditace a diskuze o pěti základních principech pro život – v originální výuce se uvádí pět a jeden.

Pak pořádal semináře po celém Japonsku, až do 9. března 1926, kdy ve Fukuyamě zemřel na infarkt. Vychoval asi 2 000 žáků a 16 učitelů Reiki. Titul doktora si nikdy nenárokoval – začalo se mu tak říkat časem, z úcty za to, jak pomáhal druhým.