Po letech Reiki v šuplíku najednou nic necítíte

Klientka se nechala před lety zasvětit do Reiki. Tím pro ni ale práce skončila. Energii nevyužívala, nepracovala s ní, uložila ji na roky do šuplíku. Když se jí změnila situace, duchovně dozrála a chtěla začít, byla překvapená, že nic necítí a že jí to nejde.

Je to i váš případ? Je to naprosto běžné. Lidé si udělají základ, pak všechno odloží, na pozadí to v nich dozrává – a když se vrátí, narazí. Otázka nezní, čí je to chyba. Otázka zní, co s tím.

Schopnost přijímat energii se dá připodobnit ke svalu. Když sval cvičíte, protahujete a dáváte mu, co potřebuje, sílí a roste. Od určité fáze pak skutečně „drží“. Když ho necvičíte, ochabne.

A druhá věc: když na sobě roky nepracujete, zanášíte se – úplně stejně, jako kdybyste Reiki nikdy neměli. Nehubnete tím, že máte v botníku tenisky na běhání. Při delší duchovní stagnaci je běžné, že se schopnosti, které jste zasvěcením získali, utlumí.

„Zasvěcení je klíč. Ale dveře je pořád potřeba otevírat.“

V knihách o Reiki se píše, že zasvěcení stačí jedno a že platí napořád. Přečetl jsem je poctivě všechny – a obávám se, že informace v nich jsou o desítky let starší, než by se hodilo.

Dnes jsou jiné vibrace než dřív. Všechno je rychlejší a když na sobě nepracujeme aspoň pár minut denně, zanášíme se rychleji. To, co dříve stačilo na roky klidu, projde dnešní člověk v řádu týdnů.

Zároveň platí, že hodně záleží na člověku. Někdo po letech nečinnosti najde v e-mailu skripta a všechno mu naskočí během jednoho odpoledne. Jiný o většinu svého energetického potenciálu dočasně přijde. Ani jedno nic nevypovídá o tom, jak jste na tom „duchovně“.

Před lety jste si k duchovnu přičichli. Dnes k tomu přicházíte jinak – zralejší, s jiným životem za sebou a s jiným důvodem. Můžete to vzít pořádně do ruky a posunout se výrazně dál, než byste zvládli tehdy.

Ten čas v šuplíku nebyl promarněný. Na pozadí to v vás dozrávalo a teď na to máte.